Brdy; 2013
Vláďa
Po zkušenostech s předešlými akcemi a zejména komentáři některých účastníků byl jako vrchní plánovač a vedoucí letošní zimní akce vybrán Kuba Mikšík. Akce vypadala původně jako masová záležitost, v prvních chvících vypadalo, že nás pojede až šest. Jak se však termín blížil, počet účastníků začal rychle klesat a co víc, vedoucí Kuba se od celé akce distancoval. Zbyli jsme tak jen tři – tři stateční (Karel, Robert a Vláďa), kteří se nezalekli drsných zimních podmínek a kteří neměli žádné problémy s odhlašováním bydlení kdesi na vesnici za Prahou (Pepa).
Lokalitu letošního zimního výletu vybral Robert a byly jí Brdy. Brdy byly Robertem vybrány, protože zde údajně nejsou běžkaři a je to blízko do Prahy. Vzhledem k nejasnému vedení celé akce jsem se jako vždy musel vložit a zasáhnout, aby se vůbec někam jelo.
Sraz byl zcela jasně určen na 8:00 na Hlavním nádraží u pokladen. S Karlem jsme se potkali na domluveném místě včas. Zbýval jen Robert … Do odjezdu zbývalo ještě 15 minut. Po několika pokusech se mi podařilo spojit se s Robertem, který mi řekl, že je asi u špatných pokladen, protože nás nevidí. Vzhledem k tomu, že jsem zrovna kupoval jízdenku, jsem musel hovor ukončit. Když jsem dotyčnému volal za chvíli, tak tvrdil, že ještě něco nakupuje v obchodě. Do odjezdu zbývalo asi 8 minut. To snad není možné, to si to nemohl koupit dříve, napadlo mne v duchu. Domluvili jsme se, že se sejdeme na nástupišti. Vlak měl jet za pět minut z nástupiště 1A. S Karlem jsme zaujali bojovou pozici u prvních dveří do vlaku a čekali jsme na Roberta. Do odjezdu vlaku zbývaly jen asi dvě minuty, v tom vidím, jak někdo běží k vlaku. To bude Robert, napadlo nás. Bohužel to Robert nebyl, ale někdo úplně cizí. Paní průvodčí se nás ještě naposledy zdvořile zeptala, zda pojedeme nebo ne. My jsme řekli, že musíme čekat na našeho povedeného kamaráda. Vlak nám tak ujel. V tu chvíli jsem měl chuť dotyčného člena přetrhnout. Konečně se podařilo navázat telefonické spojení. Robert nám oznámil, že čeká přeci na Smícháči, jako vždycky a kde tedy jsme. Myslím, že další komentář to již nezasluhuje…
S Karlem jsme počkali půlhodinu na další vlak, během které mne již přešel vztek. S Robertem jsme se tak nakonec shledali na Smíchovském nádraží, kam k nám přistoupil.
Naším cílem byla stanice Všenory. Ze Všenor jsme začali tvrdě stoupat po žluté značce. Teplota se pohybovala okolo 0° C a Brdech ležel 5-10 cm sněhu. Po asi půlhodinovém výstupu jsme vystoupali na hlavní Brdský hřeben kousek nad Černolicemi. Napojili jsme se zde na červenou hřebenovku a pokračovali jihozápadním směrem.
Před Skalkou (poutní místo nad Mníškem pod Brdy) zhoustnul počet turistů. Objevili se i nějací zoufalí běžkaři, kteří se pokoušeli běžkovat na pár cm sněhu na cestě. Ze Skalky jsme pokračovali směr Kytín. Chvíli po jedné jsme dorazili do naprosto výtečné hospody v chatové osadě Na Rovinách. Jídlo a pivečku bylo neodolatelné a mnoho nechybělo, abychom zde nezůstali až do večeru. Naštěstí naše silná vůle a odhodlání zvítězilo a my jsme vyrazili na další cestu po Brdském hřebeni. Přes Vážky jsme dorazili na vrchol Stožce (600 m.n.m). Zde jsme se rozloučili s Karlem, který se předem rozhodl další zimní spaní neprovádět a raději se zbaběle stáhnul na noc přes Dobříš zpátky do Prahy do vyhřáté postele. Bačkora …, ale byli jsme rádi, že s námi absolvoval alespoň sobotní část výletu.
S Robertem jsme pokračovali dále. Počet turistů se začal zmenšovat, hory začaly být opuštěné. Dalším cílem byla rozhledna na Studeném vrchu. Studený vrchol byl dobyt po třetí hodině odpoledne. S Robertem jsme usoudili, že jsme příliš rychlí na to, abychom šli původní trasu a šli ze Studeného vrchu přímo na vrchol Kuchyňky spát. V sedle pod Kuchyňkou jsme stočili naše kroky směrem do údolí s tím, že si dnešní den ještě prodloužíme. Nejdříve po cestě, pak již naprostým freeridem v lese jsme se po mírném bloudění dostali na modrou značku, na kterou jsme měli původně namířeno. Po modré značce jsme za vyprávění strašidelných příběhů a historek vystoupali zpátky na hřeben na Velkou Babu. Začalo se stmívat a rovněž teplota začala klesat.
Z Velké Baby to byla ještě dobrá hodina pod vrchol Kuchyňky. Pod Kuchyňku jsme dorazili již za úplné tmy. Po vybrání vhodného místa na spaní jsme se navečeřeli a připravili se ke spánku v cca 10 cm sněhové pokrývce. Tentokrát jsme po zkušenosti z loňské akce (jeskyně) nebrali žádný alkohol. To byla velká chyba. Jako vždy jsem chytil před spaním pořádnou slinu. Bohužel ji nebylo pořádně čím uhasit. Tak jsem (snad poprvé) šel spát v zimním spaní střízlivý!
Podle toho to ale taky vypadlo. Místo luxusního spánku jsem se celou noc převaloval (asi jako tenkrát Pepa v lomech nad Svatým Janem). Zkusil jsem jít spát do spacáku jen ve spodním prádle, ale žádná výhra to nebyla. Během dvou hodin jsem už měl kalhoty a mikinu na sobě. Z Robertova ležení se celou noc také ozývalo převalování, takže na tom nebyl o mnoho lépe.
Ráno bylo mrazivé, okolo -5°C. Poté, co jsme se donutili vylézt ze spacáků, jsme se rychle zabalili a vyrazili na další cestu. Počasí zůstalo stále stejné – nízká oblačnost se slabým sněžením. Čekal nás ještě výstup na náš nejvyšší bod – vrchol Kuchyňky. Škoda, že počasí nebylo lepší. Zdejších skvostných výhledů jsme si příliš neužili. Z Kuchyňky jsme pak už scházeli po žluté značce zpět do Dobříše.
Před polednem jsme byli v Dobříši na autobuse a kolem poledního zpátky v Praze. Akce se jako vždy vydařila, jen nás snad příště pojede trochu více a budeme lépe zásobeni alkoholem.
Diskusní téma: Brdy; 2013
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.